Zima je tady a na mě přišla melancholická chvilka - vzpomínky na léto / podzim..Pokud Vás zajímá, jaký chutná chleba při honbě za mediální provařeností, kliknětě na mór..

Za těch osm let, co se snažím sjíždět kopce jak rychle to jen jde, jsem už pár focení zažil. Ať už to byl Michal Kristek, kámoš Dana Šimčíka, co nám dělal vždycky super fotky, nebo s Hofikem, fotolegendou boardu a dirtbikeru, s MTBSPeťanem, nenápadným fotoumělcem Kubou Vlčkem, s Šubrtem do knížky Pepy Dresslera encyklopedie nebo v poslední době práce s Houskou a Davem Kuželou…všichni dělají super práci a fotky…no radost pohledět…

Letos jsme však potkal individuum, který je nenápadný, tichý, svou práci dělá jen tak mimochodem a fotky, který dělá mě prostě dostávaj. ..jj, je to Rob T. z Kraslic..už mediálně provařenej panáček co dává těm svejm olympusům pořádně zabrat.

No a jednoho dne mi RT volá, že prý musíme nafotit něco pro ultra tajnej projekt…prý je potřeba zmapovat Karlovice. O.k…jsem rád..fotky jsou třeba, musím odvíst řádnou práci pro mý sponzory…vzal jsem si sebou svůj analog, abych vedle RT netrpěl pocity méněcenosti…fota z něj vidíte v článku. Bohužel RT fota, co jsem za ten den spáchali, uvidíte někdy v květnu 2007..dám Vám vědět..

Když jsem tohle odsouhlasil, ani jsem netušil, že evil Rob má v plánu nějaký specialitky…bylo mi jasný, že umění mu je vším, ale že chce fotit ranní Karlovice..to jsem nečekal..

Takže RT přijíždí do Olomouce něco před půlnocí…lehká konverzace a v jednu jdeme spát…uppsss..dvě a půl hodiny spánku a vstáváme…hnus…vyjíždíme..první benzínka a já do sebe leju celej shock-to mi během dne dává řádně zabrat co se vnitřností týče. Tma jako v pytli a RT jízda mi připadá hodně slowmotion…je to čestnej pán a ve vesnicích jezdí 50, což ho samozřejmě šlechtí, ale když po cestě do Karlovic je těch vesnic asi 500. Zkouším na něj léčky, jako že mu říkám, že už je konec vesnice, dá to na 100 a pak se urrazí když zjistí, že ta cedule začila teprve začátek vesnice…no co už..

Přes dvě hodiny nám trvá cesta a já jsem lehce nervózní, že přijedeme po rozbřesku. Nakonec stíháme, přijíždíme na parkáč, začíná svítat…kosa jako prase..rychle se oblíct, nabalit bágl a hurá po svých na kopec…No hurá..všude je rosa, spíš jinovatka…fakt zamrzlá louka. Klouže mi to jako pes.

Přicházíme do první klopenky a z RT se stává scientiologickejbotanik…studuje slunce, travičku, opar proplouvající údolím…no meditace jako z knihy “how to become a budha brotha”. Vymýšlíme úhly a stopu, kterou mám jet a jdeme na to. Párkrát dávám klopenku, zkoušíme růžný průjedzy, položení se do toho atd…nakonec nám to klapne a můžeme si dát rohlík a čaj za odměnu.

Potom RT nachází díru mezi stromama, kde prosvítá vycházející slunce a já jsem hnán na odkloněnou točku na trávě. Je to luxus..klouže je sviňsky..prostě jako na ledu. Dávám čtyři průjezdy a RT hlásí, že to má…ohh..díky…vypadá to úžasně..

Přesouváme se až na vrchol trati, kocháme se výhledem na osvěcující se údolí a konverzujeme o nesmrtelnosti brouka. S RT vždycky probírámě věci, na který máme podobnej názor, až mi to nevěří a myslí si, že si z něj dělám prdel…schizofrenie??

Dávám průjezdy první kamenné klopy a RT je unešenej z nasvětlených stromů. Já špekuluju, co, jak zajímavě projet. Nakonec nacházíme pár zatáček, krmím shockera na dorazy…no zábava je.

Po další rohlíkočajo pauze dáváme dřevěnou klopenku a následně vymýšlíme transfer přes strom. Vůbec mi to nejde..naštěstí RT prý taky ne..ufff. Nakonec to tam alespoň trochu stylově padá a máme oba dobrej pocit.

Po asi X hodinách jsme už slušně unavení, ale ještě fotíme skok před nájezdem na sjezdovku, sestupák na sjezdovce a dál se pokouším o table na skoku do šikmosvahu. Tady, pro mě naprosto nepochopitelně nemůžu narvat table…zkouším všechno..sedlo dolů, rukavice pryč..ne..nejde to. RT se taky netváří nijak nadšeně takže se suneme na spodní přescesťák.

Tady hledáme dobrej úhel, ale nějak se to nedaří. Vše je takový “profláklý”…nakonec bere RT pevný dlouho sklo a mizí někam do lesa…já lámu tábel a trvá mi tak tři dny, než zabrzdím na té rose…
Prý to neklaplo, jedu znova…při dotahování tábelu mi uletí zadek lehce do boku a na dopadu je z toho dlooouhej drift do pana vorel odjetí…máme toho dost..

Jdu umejt kolo do potoka, ať Robovi nezašpinám jeho humdrum dodávku a letíme zpět do Olomouce..kafe po cestě je poviností..cesta probíhá v pohodě…příjezd do OL cajk a končí další super den, kterej jsem mohl díky kolu zažít…DĚKUJI!